Užití rad a návodů léčby uveřejněné na tomto portálu je věcí úvahy čtenáře. Server nenahrazuje lékařské vyšetření. Provozovatel nenese žádnou odpovědnost za případné komplikace a škody, které vznikly použitím informací z tohoto portálu.
NOVINKY
PEVNÉ ZDRAVÍ A DUŠEVNÍ VYROVNANOST V NOVÉM ROCEVšem našim čtenářům přejeme v novém roce pevné zdraví a duševní vyrovnanost.
tým...
VAŠE APOTEKA V NOVÉMApoteka má nové webové... KONTAKTY
NEJPRODÁVANĚJŠÍ
ANKETA
??Vznik a význam slova
latinské "ars" = umění
řecké "thérapeiá" = léčba, léčení
Arteterapie je považována za součást psychoterapie. Jak již z názvu této metody vyplývá, snoubí se v ní svět umělecký se světem psychoterapie. Jde o léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Využívá výtvarných prostředků a uměleckých aktivit jedince a to kreslení, malování, tance, dramatu, hudby i modelování. Hlavní důraz se klade na proces tvorby, který je sám považován za ozdravný.
Dva základní poudy
Arteterapeut
je speciálně školená osoba, která řídí nebo usměrňuje proces arteterapie. Pomocí individuálního přístupu a speciálních výtvarných technik umožňuje klientům dosáhnout vnitřní relaxace, podporuje emoční vývoj a podobně. K tomu je ovšem potřeba speciálního vzdělání, tedy arteterapeutem se nemůže stát každý, kdo rád nebo hezky maluje.
Z HISTORIE
Původ arteterapeutických aspektů je možné vysledovat již v uměleckých formách pravěku i přírodních národů. Myšlenka využít umění k léčení různých duševních obtíží byla známa také ve starověkém Egyptě, Řecku a později i v arabském světě.
Za "otce" arteterapie bývá považován řecký filozof Aristoteles (IV. st. př.n. l..), který jako první zkoumal různé emocionální stavy v souvislosti s dramatickým uměním. Ve starém Římě také Celius Aurehius (I. st.) využíval v léčebném procesu vedle divadla také hudbu. Po relativní přestávce ve středověku se začalo umění uplatňovat při rehabilitaci až od XVII. st. v Anglii, Francii a Itálii. Mezi těmi, kdo poukazovali na léčebné účinky umění, byli především umělci sami. Vědecké základy oboru arteterapie se však kryjí až s rozvojem psychiatrie.
Koncepční a metodologické základy současné arteterapie byly položeny zvláště počátkem XX. st. S. Freudem a C. G. Jungem. Východiskem jim k tornu byly zkušenosti a poznatky psychoanalýzy a rozvíjející se hlubinné psychologie. Odhalení významu podvědomí ve složité dynamice i motivační podmíněnosti umělecké tvorby přineslo nejen řadu nových pojmů, ale také psychoterapeutických postupů.
Samotný "obor arteterapie" však vděčí za svůj vznik až psychiatrovi H. Prinzhornovi a filozofu K. Jaspersovi s jejich následovníky.
Předstupněm ve vývoji arteterapie jako profese bylo zkoumání výtvarné produkce duševně nemocných, zaměřené původně spíše k upřesnění diagnózy. Jako terapeutická metoda se arteterapie začala cíleně využívat ve 30. až 40. letech dvacátého století v návaznosti na rozvoj psychoanalýzy a dalších psychoterapeutických směrů. Průkopníky arteterapie byli většinou výtvarníci, kteří prošli psychoterapií a hledali možnosti propojení výtvarného působení s psychoterapeutickými postupy a jejich uplatnění v léčbě.
U nás se arteterapie využívala od 50. let v různých léčebných a psychoterapeutických zařízeních jako součást psychoterapie. V 70. letech vznikla arteterapeutická sekce. Sdružovali se v ní zájemci o danou problematiku z různorodých oborů a byly pořádány speciální semináře a dílny. V průběhu 80. let narůstala popularita arteterapie zvláště mezi studenty a absolventy speciální pedagogiky, neboť arteterapie byla začleněna do plánů výuky a počátkem 90. let bylo otevřeno první bakalářské studium arteterapie.
ARTETERAPEUTICKÉ METODY
Technik arteterapie je dnes již celá řada: od volného čmárání tužkou, volnou kresbu prsty namočenými v barvě, sestavování koláže z výstřižků či objektů z přírodních materiálů, přes interakční kresbu ve dvojici, tematickou kresbu, až po malování či modelovaní společného námětu (úkolu).
Při arteterapeutických činnostech pracujeme buď v ploše (malování, grafiky, koláře, práce s papírem, kreslení) nebo v prostoru (modelování, keramika, práce se dřevem.).
CÍLE
Cílem arteterapie zpočátku bylo – jak jsme se již několikrát zmínili - pomoci upřesňovat diagnózu duševně nemocných lidí, postupem času se přidal i terapeutický aspekt. Výtvarný projev pacienta totiž poskytuje nejen možnost snadnějšího vyjádření nejrůznějších pocitů a nenásilné odkrytí nejintimnějších sfér vnitřního života, ale lze jej využít také jako samostatný léčebný prostředek. Lidé se při výtvarné produkci odpoutávají od svých chorobných myšlenek a rozvíjí se u nich nové zájmy i chuť do života.
Arteterapie se ukazuje být vhodnou metodou léčení od pacientů zatížených psychózami, přes mentálně handicapované, až po silně emotivní jedince. Nabízí pacientům odreagování i sebevyjádření prostřednictvím alternativní, symbolické a neverbální řeči, které se sami naučí postupně rozumět. To vše jsou potřebné dílčí kroky na cestě ke zlepšení jejich duševního zdraví. Arteterapie je vhodná pro počáteční kontakt i při jiných druzích psychoterapie. Všude napomáhá k intelektuálnímu, citovému a duševnímu rozvoji.
KDE POMŮŽE A PRO KOHO SE HODÍ
Arteterapie je vhodným postupem zejména u těch klientů, kteří se nesnadno slovně vyjadřují, což jsou lidé trpící psychózami, dospívající a děti, starší lidé a lidé mentálně hendikepovaní. Arteterapie je vhodná také pro klienty silně emočně prožívající události, jež většinu ostatních lidí z míry nevyvedou. Pro tyto emočně labilní klienty je možnost výtvarného vyjádření nerizikovou příležitostí k odvedení a zpracování emocí, jež by v jiném prostředí a při jiném způsobu vyjádření klientovi mohly způsobit nepříjemnosti. Arteterapie je vhodným prostředkem léčby také u lidí velmi racionálních, kteří svou schopnost obratného slovního vyjadřování dávají bezděky do služby odporu k odkrývající psychoterapii.
Pro některé vážně psychicky nemocné lidi může být - zejména v době počínajícího onemocnění schizofrenií či v době začínajícího období deprese - arteterapie příliš náročná a může nemocnému ztěžovat návrat k lepšímu stavu. Zkušený terapeut je schopen toto nebezpečí záhy rozpoznat a arteterapii přerušit. Arteterapie nemánaději na úspěch u lidí, kteří ji odmítají, a u lidí, kteří trpí nepřekonatelnými zábranami při výtvarném projevu.
Arteterapie je vhodná jako "rozehřívání" pro jakýkoli typ psychoterapie. Krom toho, že se při arteterapii objevuje nový psychoterapeutický materiál, klient objevuje i své tvůrčí vlohy a díky tomu si může významně posílit sebevědomí.