e-shop Apoteka.cz

Stopové prvky a oligoterapie

 

Termín "oligoelementy" je běžně užíván v latinských zemích k označení chemických prvků, většinou kovů, které jsou v živém organismu přítomny v malých stopách. (z řeckého oligos = málo ).

V anglosaských zemích se užívá termín "trace-elements"= stopové prvky.

Z kvantitativního hlediska dáváme přednost definici danou Forsennem v 70. letech.
"Oligoelementy jsou všechny chemické prvky, které jsou přítomny v koncentraci stejné nebo nižší než 0,01 % suché váhy lidského těla."

Tato definice poukazuje na dvě věci:

    - Stopové prvky jsou součástí lidského organismu.
    - Jsou přítomny v malém množství a oddělují se tak od chemických prvků, které se nacházejí v těle ve větším množství.

Tento rozdíl není jen kvantitativní, ale má i biologickou úlohu.


Lidské protoplazma můžeme rozdělit na dvě skupiny.

    a) základní prvky - kyslík, vodík, uhlík, dusík, kteří tvoří 96% lidské hmotnosti a prvky jako vápník, fosfor, chlor, sodík, draslík, síra, hořčík, železo.

    b) stopové prvky - mangan, měď, jód, zinek, kobalt, molibden, nikl, hliník, chrom, titan, síra, rubidio, litium, arsen, fluor, brom, selen, bor, baryum, stroncium

Obě dvě skupiny, krom toho, že se liší kvantitativně, mají i jinou biologickou úlohu. První skupina má základní úlohu strukturální a energetickou. Stopové prvky mají úlohu strukturální a funkční podle molekuly, na kterou se váží.

Stopové prvky jsou nezbytné v mnoha důležitých fyziologických reakcích, kde působí jako stimulátory, nebo inhibitory enzymatických reakcí nezbytných pro život. Stopové prvky se připojí k enzymům čímž zajistí jejich katalitickou funkci.

Stopové prvky nemohou být syntetizovány naším organismem, a proto musí být dodávány stravou. Podle Jacquese Menetriera, francouzského doktora 30. let, otce katalitické oligoterapie, je funkcionální onemocnění stádium, ve kterém neexistuje anatomické porušení, ale jen disfunkce orgánu. Této disfunkci musíme zabránit, aby se nevyvinulo patologické stadium.

Katalická oligoterapie je používána při funkčních poruchách, kde je schopna zabránit vývoji nemoci a navrátit celkové zdraví.
Podle různých částí a různých enzymatických aktivit označil sérii terénů, ke kterým náleží různé charakteristiky nazývané Diatéza (náchylnost k určité nemoci).

Specifický přísun stopovývh prvků pro každou diatezu dovolí pozitivně měnit příslušný terén.

Funkce stopových prvků je regulační, vyrovnávající a přizpůsobující. Je to léčba zvýšující obranyschopnost organismu.