e-shop Apoteka.cz

Irisdiagnostika

Irisdiagnostika je určování diagnozy ( nemocí ) pomocí oční duhovky. Na oční duhovce každého člověka ( i zvířete ) jsou patrné různé barevné tečky, skvrny, zvrásnění říkáme jim anomálie a podle jejich umístění, polohy, velikosti, barvy a jejich struktury se určuje diagnoza, neboli celkový zdravotní stav zkoumaného jedince. Jakmile dochází na některém orgánu k patologickým změnám, orgán špatně pracuje, soulad funkcí je narušen. Ještě dříve, než-li se tento stav ohlásí bolestmi, se na duhovce lidského oka, přesně v místě, kde ten jednotlivý postižený orgán má své pevné varovné signalizační umístění, u každého člověka ve stejném místě, ukáže se na duhovce barevný záznam v různých odstínech, velikostech a tvarech. Jejích studiem a rozpoznáváním se zabývá iridoskopie a irisdiagnóza. Změny na duhovce trvají po celou dobu onemocnění, dají se kontrolovat, posuzovat a hodnotit, ale také uchovávat vhodnou snímací technikou - fotocestou, videocestou, digitálním fotoaparátem a uložit do archivu - kartoteky pro pozdější kontrolu a hodnocení. Výhody Irisdiagnostiky: bezkontaktní a rychlá metoda, výsoce spolehlivá, zevně efektivní, preventivní metoda.

HISTORIE

Diagnostika z oční duhovky má starou historii. První využívání duhovky k tomuto účelu bylo zjištěno před několika tisíci lety. V Malé Asii byla nalezena kamenná deska s vyobrazením duhovky a s jejími vztahy k orgánům. Před více než 3000 lety v Indii a Číně využívali této metody k určování diagnózy nemocí, jsou také zmínky o popisu irisu u  Hypokrata a Filostrata. Diagnózu z duhovky znali lékaři již za vlády faraona Tutenchamona. Znamenitému věštci faraona El-Aksovi se připisuje nejen odhalení metody irisdiagnózy, ale také její rozšíření po Egyptě, Babylonu, Indii, Tibetu a Číně. El Aks popsal diagnózu za pomocí irisu na dvou papyrusech dlouhých 50 m a širokých 1,5 m, které byly nalezeny během vykopávek hrobů v Gize. Nyní se tyto papyrusy uchovávají v Babylonské knihovně. V nich jsou zajímavá a originální fakta o „fotografování“ (přenášení) irisu na speciální kovové destičky zhotovéné z cínu nebo niklu, které se pokrývaly speciální stříbrnou vrstvou. V ložnici faraona Tutenchamona byly objeveny podobné destičky. Další zmínky se nacházejí u Chaldejců      (1.000 let p. n. l.). Novodobá irisdiagnostika - Philip MEYENS německý autor ( 1670 ) popsal iris v knize ,, Physiognomica Medica.“ kde popsal organové rozčlenění duhovky podle jednotlivých oblastí těla. V roce 1670 Meyene napsal první knihy dotýkající se iridologie „Physiognomica medica“, kde podrobně popsal duhovku a vztahy jejích jednotlivých zón k orgánům těla. Vídeňský lékař Beer později shrnul všechny dosvadní názory na irisdiagnostiku ve své knize „Lehre von Augenkrankheiten“ vydanou v roce 1813. Nejvíce se přičítá a zvláštní místo v historii iridologie zaujímá lékař - Dr. med. Ignac von Peczely (1826-1911) z Budapešti. Vyvinul příslušnou organovou topografii oka. Patentovanou. 1880 kniha - ,,Návod ke studiu diagnozy z očí,, pozoroval různé reflexy na duhovce vznikající po nepřirozeném zásahu na některém orgánu těla. V roce 1861 publikoval knihu „Objevy na poli přírody a medicíny - úvod ke studiu diagnosy z očí“.

IRISDIAGNOSTICKÉ VYŠETŘENÍ

probíhá tak že irisdiagnostil léčitel se podívá pacientovi takzvaně do očí a během jedné minuty mu řekne co závažnějšího mu již bylo , co ho momentálně trápí a co v nejbližší době za zdravotní problémy přijdou. Nepotřebuje k tomu žádné drahé přístroje.

Vyšetření může probíhat dvěma způsoby :

Klasické irisdiagnostické vyšetření spočívá v tom že pacient se usadí na židli v blízkosti irisdiagnostika. Irisdiagnostik za pomoci zvětšovacího skla nebo i bez něj podle toho jak dobře vidí ale vždy za pomoci světla – baterky nebo nějaké lampy, posvítí pacientovi do oči a podívá se na pacientovy duhovky. Zjišťuje barvu oční duhovky ( modré, hnědé, šedé atd.), dále jaké jsou barevné skvrny na duhovce, kde se ty skvrny na duhovce nachází, jaký mají tvar a z těchto pozorování pak učiní závěr, a řekne pacientovi jeho zdravotní stav. Pokud je irisdiagnostik zároveň i léčitel ( bylinkář, homeopat, klasický lékař ), pak zároveň Vám po vyšetření doporučí i léčbu. Vyšetření tímto způsobem i s diagnózou kterou pacientovi sdělí může trvat okolo třech minut.

Specielní irisdiagnostické vyšetření spočívá v tom , že při klasickém vyšetření se navíc vloží sejmutí duhovky do nějakého paměťového media. Sejmutí duhovky spočívá v jejím vyfotografování klasickým nebo digitálním fotoaparátem, nebo jakýmkoliv jiným pro tento účel skenovacím zařízením. Takovéto vyšetření pak trvá o hodně déle ( asi 30 min ). Tím se sice ztrácí výhoda rychlostí určení diagnózy, ale získá se výhoda dalšího porovnávaní záznamu a jeho opětovného vyhodnocování a tím vytvoření statistiky.

Poznámka: S takového vyšetření nemůsite mít strach. Strach vzniká z neinformovanosti, kdy si pacient myslí, že mu irisdiagnostik bude číst myšlenky, že mu uvidí do duše a tím se všechno dozví, i jeho všechny hříchy, zároveň ho bude moci ovlivňovat, nebo manipulovat s ním. Správný irisdiagnostik nic takového nečiní.

CO VÁS ČEKÁ U IRISDIAGNOSTIKA?

Jak probíhá vyšetření: Po zkontrolování oční duhovky a seznámení pacienta s jeho nemocemi (prodělané, probíhající i budoucí ) a otázáním se pacienta co ho nejvíce trápí, pacientovi předepíši bylinnou kůru a navrhnu celkovou přírodní léčbu.

To může obnášet :

• Užívání bylinného léčivého čaje.
• Různé bylinné koupele nebo zábaly - dle potřeby.
• Mazání ( různé speciální přírodní krémy).
• Je-li to nutné, upřesnění diety vzhledem k danému zdravotnímu stavu.
• A jiné